Když přijedeme na servis kotle mladšího deseti let, prakticky pravidelně narazíme na stejnou věc: ekvitermní regulace je v kotli k dispozici, ale je vypnutá nebo špatně nastavená. Majitel roky topí na fixní teplotu vody, kterou si jednou nastavil instalatér „aby to hřálo“, a nikdo se k tomu už nevrátil.

Co ekvitermní regulace vlastně dělá

Bez ekvitermu kotel udržuje na výstupu jednu pevnou teplotu vody – třeba 60 °C – bez ohledu na to, jestli je venku 5 °C nebo -10 °C. Kotel se tak pořád zapíná a vypíná (cykluje), aby udržel teplotu v místnosti, a spaluje víc plynu, než je potřeba, zvlášť v přechodných měsících.

Ekvitermní regulace čte venkovní teplotu ze snímače na fasádě a podle nastavené křivky sama dopočítává, jakou teplotu vody radiátory právě potřebují. Při 10 °C venku stačí radiátorům 35 °C na vstupu, při -10 °C potřebují klidně 55 °C. Kotel tak topí přesně na potřebu, ne na maximum „pro jistotu“.

Proč je vypnutá u devíti z deseti kotlů

Většina instalatérů při montáži nastaví kotel na fixní teplotu, protože ekviterm vyžaduje čas – potřebuje se najít správný sklon topné křivky pro konkrétní dům, a to se doladí spíš postupným pozorováním než jedním nastavením při montáži. Bez toho ladění klient buď mrzne (křivka nastavená příliš nízko), nebo se vrací servisní technik s tím, že „regulace nefunguje“, a instalatér ji vypne a přejde na fixní teplotu, aby měl klid.

Co dělá „věčně na maximum“

Kotel bez ekvitermu, nastavený na vysokou fixní teplotu (60–70 °C), má dva důsledky. První je zbytečná spotřeba – topíte na maximum i v říjnu, kdy by stačila polovina. Druhý, méně vidět, je opotřebení: časté starty a zastavení (krátké cykly) zatěžují hořák, ionizační elektrodu i čerpadlo víc než plynulý, dlouhý běh na nižší teplotě.

Jak se to reálně nastavuje

Sklon topné křivky se udává jako poměr – kolikrát stoupne teplota vody na jeden stupeň poklesu venkovní teploty. Typická startovní hodnota pro běžně izolovaný rodinný dům s deskovými radiátory je sklon kolem 1,0–1,3. U domu s podlahovým vytápěním bývá sklon mnohem plošší, kolem 0,3–0,5, protože podlahovka potřebuje jen 30–40 °C i v mrazu.

Praktický postup, jak si to doladit i bez servisního technika u sebe:

Nastavte křivku na střední hodnotu a v mrazivém dni (kolem -5 °C) sledujte, jestli je v domě příjemně. Pokud je chladno, křivku zvyšte o 0,1–0,2.
V přechodném období (10 °C venku) zkontrolujte, jestli se doma nepřehřívá. Pokud ano, snižte posun křivky (paralelní posun celé křivky nahoru/dolů, ne sklon).
Nastavení chce dva až tři týdny sledování při různém počasí, ne jedno odpoledne.

Kdy ekviterm nemá smysl

U bytů s vlastním kotlem v panelovém domě, kde radiátory reguluje hlavně termostatická hlavice v každé místnosti, je přínos menší – místnostní regulace tam dělá podobnou práci. U rekreačních objektů topených nárazově taky ekviterm nevynikne, protože chybí ustálený provoz, na kterém se křivka doladí.

Co s tím udělat

Pokud váš kotel má na displeji možnost „ekvitermní regulace“ nebo „venkovní čidlo“ a nemáte ho zapojené, je to jedna z mála úprav, která nestojí peníze navíc (čidlo bývá součástí sady) a reálně snižuje spotřebu plynu o jednotky až nízké desítky procent podle stavu domu. Při servisní návštěvě se na to zeptejte přímo – doladění křivky je otázka deseti minut u kotle a pak pár týdnů sledování.

Doladění topné křivky je běžná součást naší roční prohlídky – víc na stránce Servis plynových kotlů.